Tento článek vyšel 21. června 2014 na www.folklorweb.cz:
Za pár dní vyvrcholí 29. ročník soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. Jsou známi vítězové regionálních kol i postupující do Strážnice. Než se rozezní známá festivalová znělka, ozvou se první verbuňkové tóny a rozvinou se pestré transparenty fanoušků, nabízíme pohled do zákulisí. Přečtěte si rozhovor s moderátory, seznamte se s autory i porotou.
Nejprve dejme prostor moderátorům. Nejdéle úřadující moderátorkou soutěže je Jana Pluhařová. Výraznou moderátorskou osobností především odpoledního finále je Ladik Šimeček. Trojici doplňuje David Pavlíček, který se sám mezi moderátory pořadu už nepočítá, ale většinou uvádí alespoň vystoupení dětských verbířů.
1. Když se řekne verbuňk, vzpomeneš si na nějakou událost, člověka nebo písničku? Máš nějakou konkrétní první vzpomínku na verbuňk?
Jana: Se slovem „verbuňk“ mi nejdřív naskočí pohled z levého zadního rohu jeviště strážnického stadionu Zahrada na tančícího verbíře. A hned potom jednotlivé tváře a s nimi hodně barevná mozaika všeho toho mumraje okolo soutěže. První vzpomínka? Je spojená se strážnickou soutěží. Ke zveřejnění se ovšem pravda moc nehodí J.
Ladik: Na svůj první verbuňk, který jsem si začal u muziky. Bylo to až mrazivě opojné, zkrátka poprvé. Často si vzpomenu na již zesnulé kyjovské porotce a kamarády Klimenta Navrátila a Zdeňka Šimečka. Na písničku Zasadil jsem jablonečku, která byla hitem naší kyjovské generace.
David: U mne je vše spjato se jménem Josef Bazala, to je pro mne zhmotněním slova verbuňk.
2. Vzpomeneš si, kdy jsi byl/a poprvé na verbířské soutěži ve Strážnici? Jako host nebo účinkující?
Jana: Vzal mě tam Michal Preininger, tehdejší vedoucí valašského souboru Kašava, aby mi ukázal, co bych měla moderovat. Byla to poslední verbířská soutěž na Zbojnické lúce. Musím přiznat, že jsem moc nechápala, co se to vůbec děje…
Ladik: V roce 1996 jako divák a uši mi hořely zvědavostí.
David: Myslím, že to bylo jako účinkující 1993, byl jsem na vojně a přijel verbovat.
3. Jak dlouho soutěž moderuješ?
Jana: Jestli se nemýlím, tak když jsem začínala, byla jsem čerstvá novomanželka. Teď jsem čerstvá babičkaJ.Mezitím uteklo 27 let. Pár ročníků jsem ale musela vynechat – kvůli narození mých dětí a jedné daleké cestě.
Ladik: Od roku 2004, kdy mě jako záskok zavolal David. Letos bude tedy jedenáctý ročník.
David: Verbíře nemoderuju, podílím se režijně, spíš jen tu a tam něco sdělím, na moderování jsou tam zdatnější.
4. Připravuješ se na toto moderování nějak speciálně nebo je to spíš improvizace na místě?
Jana: Připravuji se na úvodní a závěrečné vstupy, už jenom proto, že nesnáším na jevišti čtení z papíru. To ostatní, co je mezi začátkem a koncem, je z části dáno pravidly soutěže a zbytek je potřeba vysypat z rukávu v ten daný moment. Ale bavič nejsem, to mi nikdy moc nešlo. Na to je odborník můj moderátorský kolega Ladík Šimeček, který se s verbíři osobně zná, během roku je potkává, tím pádem na ně spoustu věcí ví a rád i poví. A v tom si stojíme každý ve svých rolích a vzájemně se doplňujeme. Tedy snad J.
Ladik: Z povzdálí sleduji regionální kola. Čtu si vizitky jednotlivých verbířů. S každým verbířem mluvím před soutěží a vše dolaďujeme. Je to velký adrenalin, protože je vždy verbířů hodně a na přípravu je cca jen hodina mimo zkoušky, losování… Často tedy jdu na podium a zaimprovizuji. Je navíc důležité, aby publikum bylo pro všechny verbíře „stejně“ naladěné. Tzn. u verbířských hvězd není potřeba nic dodávat, ale u méně známých kluků je potřeba pořádně zafajrovat. Vystupovat před masou lidí samo o sobě není jen tak, a kdyby navíc byla ještě zablokovaná a nepřátelská…
5. Dokázal/a bys po těch letech vyjmenovat bez nápovědy aspoň pět výherců?
Jana: Erik Feldvabel, Ruda Tuček, Kuba Tomala, Štěpán Hubačka, Staňa Popela…
Ladik: Třeba o půlnoci – Feldvábel, Tomala, Popela, Tuček, Machalínek, Džubera, Jelínek…
David: To není problém, spíš se bojím, že někoho neřeknu a pak dostanu za uši, je jich hodně: Feldvábel, Tomala, Gregor, Tuček, Popela, Chrenčík, Hubačka…
6. Máš mezi verbíři i přátele? Potkáváte se s některými i mimo strážnický festival?
Jana: Já se mezi nimi vždycky tak cítím, jako že jsem mezi přáteli. Jestli i oni mě mezi sebou každý rok rádi vidí, v to můžu prostě jenom doufat…J. Mimo festival se ale vidíme jen výjimečně. Většinu roku se pohybuji v úplně jiných sférách, než kde je folklór. Když ale na sebe někde přece jenom narazíme, je to vždycky radost!
Ladik: Ano. U Kyjovjáků je to jasné, jsme z jednoho hnízda. Verbuňk mě spojil s mým uměleckým parťákem Davidem Pavlíčkem. Pravidelně k nám na hody jezdí kluci Podlužáci kolem Jožky Létala a Franty Juráše. Proto si dovolím drsné vtipy při soutěži právě na ně. Oni mi to pak bohatě vrací v soukromí J. Při velkých sportovních akcích fandíme přes SMS spolu s Erikem Feldvábelem. Mimo to se pak v průběhu roku potkáváme s verbíři na různých akcích, fandíme si a podporujeme se. Za poslední roky se celková atmosféra hodně změnila. Verbíři si to rozdají na podiu, ale v zákulisí jsem jedna velká parta. Nebývalo tomu vždycky tak. Kéž by se takto férově chovali i diváci. Ne vždy jsou spravedliví a často prosazují jen svého favorita s klapkami na očích vůči ostatním.
David: Určitě ano, setkáváme se velmi pravidelně pracovně i lidsky. Pochopitelně je to jako v běžném životě, s některými se rozumíte lépe, s jinými hůře.
7. Zažil/a jsi s verbuňkem něco mimořádného?
Jana: Co by mohlo být víc mimořádné než zážitek ze samotné soutěže? Kromě toho, že tu potkáváte osobnost na každém kroku, tak pokaždé prožijete TO něco, co se jenom hodně těžko dá pojmenovat.
Ladik: Celou šňůru hezkých malých lidských setkání a v tom je to mimořádné.
David: Verbuňk je v podstatě nespoutaný živel, každé setkání s ním a jeho protagonisty je tedy mimořádné. Ale mimořádné bylo se verbuňkem protančit na MS v ledním hokeji ve Švédsku.
8. Loni zaplnila internet fotka, na které se, Davide a Ladiku, culíte nad verbuňkem primášů doprovodných muzik. To byl tenkrát aktuální nápad, nebo to bylo připravené?
Ladik: Aktuální nápad, který jsme si připravili za podiem.
David: Souhlasím, byl to v podstatě náhodný okamžik. Porota se ještě radila a zůstával čas. Když se zamyslíte, každý divák fandí tomu svému verbíři a muziky zůstávají v ústraní. Přesto jsou součástí a to velmi podstatnou. Chtěli jsme jen ukázat, že ti kluci primášovští jsou nejen muzikantsky, ale i tanečně na velmi dobré úrovni. A to se podařilo.
9. Co děláš v civilním životě?
Jana: Mám na starosti zámek Vizovice, dělám mu kastelánku.
Ladik: Ekonom ve velkém výrobním závodu.
David: Momentálně pracuji v kultuře, ale jinak jsem speciální pedagog.
10. Můžeš napsat něco o své rodině?
Jana: Jsem věčně nedospělou mámou tří úžasných dětí (24, 22 a 8). Nejstarší Barča, která se mnou vloni uváděla dopolední verbířskou soutěž, rozšířila nedávno naši rodinu o vnuka Jakuba Jana. Díky jeho tatínkovi Sudoměřičanovi přibyl do naší víceméně valašské rodiny kus Slovácka.
Ladik: Mám dvě děti krásné po mé ženě.
David: Má rodina je přítelkyně a ti nejbližší.
11. Odkud pocházíš a kde žiješ teď?
Jana: Pocházím z Hané :-). V rodném listě mám Olomouc a část dětství spojené se sídlištěm v Litovli. Šestnáct mých víceméně pubertálních let jsem s rodiči prožila ve Zlíně a pak mě to fouklo do Vizovic. Tady mám posledních 26 let trvalou adresu v předzámčí zámku, vyrostly tu všechny naše děti a kromě nejmladší dcerky na zámku všichni i pracujeme.
Ladik: Z Kyjova a stavím dům v 3km vzdáleném Kostelci. Částečně ale žiju na pracovních cestách po Evropě.
David: Z Kunovic a žiju momentálně v Uherském Hradišti.
12. Co Tě baví ve volném čase?
Jana: To existuje?
Ladik: Mám malý trnkový sádeček a velkou louku, kde si nejvíc odpočinu prací. Mám staré motorky, ale ty zatím smutně leží v krabicích. Mou láskou je moje divadlo Matýsek, které teď hodně trpí nedostatkem času kvůli stavbě.
David: Dříve jsem hodně moderoval, věnoval se folklornímu souboru, sportu a tak nějak jsem byl pořád v jednom kole. Teď jsem notně ubral a snažím se relaxovat.
13. Čeká Tě letos o prázdninách něco zajímavého?
Jana: Poprvé v životě mám vstupenku na velký hudební festival, na Colours of Ostrava. To bude pro mě úplně nový zážitek.
Ladik: Kola a chata s rodinou a kamarády, sraz šlapacích autíček, stavba, nácvik stepu.
David: Uvidíme, nechám se překvapit, zatím nic neplánuji.
14. Vraťme se ještě nakonec k verbuňku. Co je podle Tebe tím největším lákadlem soutěže? Proč na finále míří každoročně stovky návštěvníků?
Jana: Myslím, že se tu potkává dokonalá kombinace ryzího chlapství, krásy a elegance, neuvěřitelný energetický náboj, souhra všech smyslů, možná to všechno, co dneska patří málem do archaického světa známého z románů a filmů a s čím se ve všedním, každodenním životě už nepotkáme.
Ladik: Hezcí chlapi, atmosféra gladiátorského souboje, zvyk, výborné muziky, legrace.
David: Je to atmosférou, semknutostí, rivalitou a patriotismem – každý fandí tomu svému, ale všichni dohromady verbuňku, za to jim patří velké poděkování.
Za rozhovor děkuje Helena Hájková
Foto: David Marada (MFF Strážnice 2012 a 2013), http://matysek.in, cestovani.idnes.cz
Přidat komentář